| To say that I was compelled by Parasite from start to finish is an understatement; its filming style with tracking shots are enthralling. Having watched several Korean films during the London Korean Film Festival, I was familiar with the usual genres employed in such films but Parasite seemed to defy them all! Parasite is comedic, in a quirky way, it is also a thriller, straddles class divisions and also depicts a family tale amongst other genres and is therefore likely to appeal to all ages.
Parasite truly deserves to be watched in a cinema to appreciate its nuances and the stylish cinematography. As a summary, to avoid spoilers, Parasite tells the tale of the interaction between the Park family and the Kim’s, an unemployed family, whose contrasting worlds collide with long lasting consequences.
[...]Bong Joon-Ho manages to pique the audience’s interest with brightly lit shots coupled with the effective use of indoor space, and it is surprising to realise, after the film’s 2 hour 12 minute length, that most of the scenes occur within the Park family’s home. The mundane elements of domesticity are displayed with an intriguing perspective showcasing Bong Joon-Ho’s flair. It is a slow burner but you will revel in its beauty and ingenuity as Parasite convinces that it operates solely on one level but it is in fact multi-layered and depicts social realism with empathy and pathos.
The cast are beguiling to watch, every facial movement and action is accentuated, even the mere act of walking up or down stairs can convey hidden meaning, which the camera fragments. Levels of unease are also created by virtue of that effective use of space with unusual camera angles and dramatic weather conditions ratcheting up that sensation. There is a surreal nature to Parasite, which its score emphasises, and furthermore the film adopts elements of the absurd devised in such an ingenious way which is truly cinematic magic. Parasite’s apparent eeriness will certainly keep you riveted and would not feel alien to the Twilight Zone school of filmmaking.
The actors are very impressive and add breadth to their roles creating relatability whilst seeming effortlessly cool. When Ki-Woo and Ki-Jeong Kim were working within the Park family home as private tutors they certainly epitomised this level of nonchalant, understated authority creating an aura of mysticism with the unspoken, almost mythical, tutoring techniques employed. Quite simply, the actors Park So-Dam and Choi Woo-Sik, as Ki-Woo and Ki-Jeong, are compelling to watch in the different directions that Parasite follows and they carry these performances seamlessly thereby inviting the audience to be on their side.
[...]Parasite is a remarkable piece of extremely skilful filmmaking, it is simply a must see film, and so I am looking forward to re-watching the film on its UK general release date. | Takže když řeknu, že si mě Parazit od začátku do podmanil, je to ještě slabé slovo; jeho filmový styl a pohyblivá kamera jsou strhující. Protože už jsem několik korejských filmů viděla na Londýnském festivalu korejského filmu, znala jsem jejich obvyklé žánry, ale Parazit jako by se jim všem vymykal! Parazit je komediální, svérázným způsobem, zároveň je to thriller, zahrnuje třídní rozdíly a také zobrazuje rodinný příběh, mimo jiných žánrů, a proto má velkou šanci oslovit všechny věkové kategorie.
Parazit si skutečně zaslouží shlédnutí v kině, kde člověk docení jeho nuance a stylovou obrazovou stránku. Když to shrnu, ale vyhnu se spoilerům, vypráví Parazit příběh interakce rodiny Pakových a nezaměstnané rodiny Kimových, jejichž protikladné světy se srazí s dlouhodobými následky.
[...] Režisér Pong Čun-ho (v anglické transkripci Bong Joon-Ho) dokázal vzbudit zvědavost diváka jasně nasvícenými záběry spolu s efektivním využitím interiérů. Po uplynutí 2 hodin a 12 minut stopáže filmu si člověk s překvapením uvědomí, že se většina scén odehrává v domě rodiny Parkových. Všední prvky domácího života jsou zachyceny s úchvatnou perspektivou, která staví na odiv Pong Čun-hoův talent. Film má pomalé tempo, ale budete se kochat jeho krásou a vynalézavostí. Parazit vás přesvědčí, že funguje jen na jedné rovině, zatímco ve skutečnosti je mnohoúrovňový a společenský realismus zobrazuje s empatií a patosem.
Herecké výkony jsou podmanivé, zdůrazněný je každý pohyb obličeje a akce, dokonce i pouhá chůze nahoru nebo dolů po schodech dokáže vyjádřit skrytý význam zarámovaný kamerou. Znepokojení na několika úrovních vytváří také právě efektivní využití prostoru s neobvyklými úhly kamery a dramatickým počasím, které tento pocit stupňuje. Parazit má v sobě něco surrealistického, což podtrhuje i hudba, a navíc si film osvojuje prvky absurdity zosnované tak důmyslně, že výsledkem je skutečná filmová magie. Děsivá atmosféra Parazita vás určitě připoutá k sedačce a nemusela by se za ni stydět ani filmová škola seriálu Zóna soumraku.
Herci jsou úžasní a svým rolím dodávají širší záběr, takže jsou srozumitelní, ale zároveň nenuceně styloví. Když Ki-woo a Ki-jung Kimovi pracují v domě rodiny Pakových jako soukromí učitelé, představují přesně na téhle úrovni nonšalantní, neokázalou autoritu, která pomocí nevyřčených, téměř mýtických vyučovacích technik vytváří auru mysticismu. Pak So-dam a Choi Woo-shik v rolích Ki-jung a Ki-wooa jsou zkrátka v různých směrech, kterými se Parazit ubírá, přesvědčiví a konzistencí svých hereckých výkonů diváka zvou, aby byl na jejich straně.
[...] Parazit je pozoruhodný kousek mimořádně zručné filmařiny, je to prostě film, který se musí vidět, a proto se těším, až se na film znovu podívám v den jeho uvedení do britských kin. |